Skočte, síť se objeví

Loni v srpnu jsem seděl ve vychlazené zasedací místnosti a koukal z oken na protější budovu. Uvnitř probíhala nějaká skupinová lekce, několik lidí běželo na pásech. Měl jsem v hlavě prázdno, ale takový to dobrý prázdno. To prázdno, kdy víte, že ať přijde jakákoliv zpráva, bude to dobrý.

O pár minut později jsem odcházel s dohodou, že budu v digitálním týmu jedné banky končit. Pár týdnů po mém tříletém výročí. Klid v hlavě přetrvával, ale srdce mi začalo bušit. Částečně nervozitou z budoucnosti, částečně úlevou, že přišel okamžik, který jsem už dlouho potřeboval. Netušil jsem, co mě čeká, ale věděl jsem, že to bude dobrý.

V bance jsem skončil na konci září a odjel na pár dní k moři do Slovinska. Většinu volného času jsem prospal, proseděl na kamenech na pláži nebo jen koukal do prádzného horizontu. Tělo, hlava i duše mi hlásily naprosté vyčerpání. Když na to teď vzpomínám, vůbec nechápu, kde jsem vzal sílu tehdy sedět několik hodin za volantem, ale jsem rád, že jsem tam s pejskovou dojel.

Je to rok, co jsem na volné noze. Je to rok, co jsem v sobě začal objevovat naprosto netušený zdroj velké životní síly. Co jsem začal potkávat hromadu skvělých a inspirativních lidí. Během toho roku jsem si udělal hezkou procházku vlastním dnem a zažil i velké a přelomové úspěchy. Jsem za to vděčný. Kdybych se tehdy neposunul z vlastní ulity, asi bych si dnes vyčítal.

Volná noha je velký specifikum – kdo to nezažil, asi nepochopí. Houpám se každý den na vlnách nejistoty, jestli mi potenciální klient odpoví na nabídku nebo budu msuet hledat dál. Ale víte co? Když už jsem si na ty vlny jednou zvykl, těžko se mi představuje žít jinak.

Nebojte se změny, fakt. Vnímám, že je děsivá, ale taky chápu, že nemůžu pořád stát na místě. Jsem na sebe pyšnej, na to kolik kroků do neznáma jsem udělal a kolik životních lekcí mi to přineslo.

„Skoč, síť se objeví.“ — John Burroughs