Otevřete oči, začněte vnímat
10. 1. 2025
Lukáš Šaněk

Chtělo se mi kolem sebe kopat nohama, jako malému dítěti. Nic nevycházelo. Nic nešlo podle plánu. Nic! Ani jedna maličkost. Jakékoliv řešení selhalo. Najednou jsem stál před prázdným papírem a místo, abych cítil vzrušení z nekonečných možností, pohltil mě strach.
Nevěděl jsem, co psát. Kam se vydat. Co vlastně chci. Kdo jsem. Kterým směrem jsem se vydal...
Chtěl jsem rychle najít řešení, cokoliv, co by mi vrátilo pocit kontroly. Jenže čím víc jsem se snažil plánovat a předvídat, tím víc jsem se propadal do paralýzy.
A pak mi to jednoho dne došlo:
Největší problém nebylo nemít plán B.
Bylo to moje přesvědčení, že s jakýmkoliv plánem jsem v bezpečí.
Závislost na pocitu kontroly je zvláštní věc. Na první pohled nás uklidňuje – máme přece všechno pod palcem, všechno běží, jak má. Ale pod tím vším nás svazuje. Nutí nás neustále hledat odpovědi, řešit, být ve střehu. A když se plány zhroutí, nemáme nic... Pusto. Prázdno. A já jen stojím a zírám do té díry.
Ale právě taková krize je někdy jako dar z nebes.
Když jsem si dovolil ztratit kontrolu, přestal jsem se soustředit na to, co by mělo být. Otevřete oči a začnete vnímat to, co je. A právě tam, v tom zmatku a nejistotě, se často objeví věci, které by vás nikdy nenapadly.
Pro mě to byla prázdná stránka. Strach, že nevím, co dál. A zároveň pocit, že na tom vlastně nezáleží. Protože svět se nezboří, když se na chvíli zastavím a nechám věci plynout.
Naopak! Většina věcí kolem nás se pravidelně zastavuje nebo zpomaluje. Nemáme celoroční léto, stromům vždycky na podzim opadá listí, v určitých částech roku bude práce míň.
A jak jsem pořád stál nad tou jámou, nadechl jsem se, pokrčil rameny a vydal se jiným směrem.
Nevědět je v pořádku.
Ztratit směr je v pořádku.
Někdy mimo vyšlapané cestičky najdete něco nového.
Něco opravdového.
Něco svého. ⛰️